Rámcové téma knihy vyplývá z jejího podtitulu: největší koncentraci německých vzdělávacích institucí měla ve sledovaném období samozřejmě Praha, byť se stále více stávala centrem „nesamozřejmým“ a zpochybňovaným, především po roce 1918. Jako centra školství a vědy se však stále více profilovala města jako Liberec, Ústí nad Labem či Cheb. Jednotlivé kapitoly se zabývají dílčími aspekty tohoto procesu, např. plány na stěhování německých vysokých škol z Prahy do německého pohraničí (Liberec, Ústí nad Labem), resp. představují jej v jednotlivých segmentech (vysoké a střední školy, muzea, knihovny, velké výstavy, jednotlivé významné vědecké instituce). Pracovníci MÚA do knihy přispěli úvodní studií a studií o vysokém církevním školství (Miroslav Kunštát),o plánech na budování a přesuny německých vysokých škol (Alena Míšková, Milena Josefovičová) a o speciálním případu „centrálně“ koncipovaného Sudetoněmeckého ústavu pro výzkum země a lidu (Milena Josefovičová).
Kristina Kaiserová – Miroslav Kunštát (eds.)
978-80-86971-37-7
446
2011