Projekt založený na konceptu „militantní demokracie“ židovsko-německého právníka Karla Loewensteina zkoumá, jakým způsobem meziválečné Československo reagovalo na měnící se domácí i zahraniční hrozby, především ze strany Německa. Tento přístup je na jedné straně politickohistorický. Soustřeďuje se na proces vytváření institucí, které sloužily státu pro jeho sebepotvrzení a sebeidentifikaci. Pozornost upírá především na zpravodajskou službu a její působení v původně „völkisch“, později nacionálně socialistické sféře v Československu. Výzkum se zaměří na německo-židovské emigranty v Československu ve třicátých letech a na jejich zapojení do činnosti československé zpravodajské služby a propagandy státu. Projekt propojí novodobé „intelektuální dějiny“ s nejnovějšími poznatky exilového výzkumu akcentovaného kulturními dějinami a bude zkoumat otázku, jak tato emigrace ovlivňovala politickou kulturu v hostitelské zemi, zejména veřejnou, politickou a akademickou debatu o budoucnosti demokracie.
