Již několik let se historiografie nachází v krizi. Na mnoha univerzitách se tento předmět stále více začleňuje do kulturních studií. Kulturní přístupy pracují především s ego dokumenty, jako jsou deníky, vzpomínky nebo korespondence. V důsledku toho si klasické administrativní a institucionální prameny, jako jsou úřední dokumenty, registra, nařízení a protokoly, jen stěží nacházejí cestu do vědeckého výzkumu, který se orientuje především na dějiny zkušenosti. Zároveň se poznání stále více přesouvá do digitálního prostoru.
Cílem spolupráce je propojit klasickou historiografii a její prameny s novými metodami digitálního věku, které jsou úspěšně využívány v jiných oborech. Uplatněním tohoto nového přístupu se přehlížené administrativní prameny stanou přístupnými pro výzkum a mohou poskytnout různé perspektivy, které lze zprostředkovat široké vědecké veřejnosti nad rámec klasických textových vyprávění.
Cílem je na jedné straně najít a diskutovat nové způsoby, jak zpřístupnit a využít velké množství administrativních / institucionálních pramenů, které produkuje každý moderní stát. Na druhé straně budou testovány nové přístupy k analýze těchto typů pramenů s využitím nových metod digital humanities, jako je strojové učení, historický GIS a umělá inteligence, pro zodpovězení otázek souvisejících s třídou, rasou a genderem. Tak lze nejen získat zcela nový pohled na struktury vládnutí a moci ve státě, ale projekt má potenciál zpřístupnit zcela nové aspekty každodenního života obyvatelstva
